Miroslav Masný
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1418x
Seznam rubrik
Miroslav Masný
Totalita nám nehrozí, autoritářství ano
Strach z možných diktátorských choutek Miloše Zemana zcela jistě není na místě. Avšak jeho soustavné překračování prezidentských pravomocí a označování ústavních zvyklostí za idiotské, zvlášť v atmosféře silné lidové podpory, která se prezidentovi dostává, může toto jednání znamenat nebezpečný precedens do budoucna.
Miroslav Masný
Nečasova rezignace může být dobrou zprávou, ale nemusí
Předně je třeba k aktuální politické situaci, která v porevolučním Česku nemá obdoby a vyvíjí se prakticky každou hodinou, říci, že může znamenat obrovský posun v cestě za kvalitnější demokracií. Možná i takový posun, na který jsme už dlouho čekali. Českou veřejnost teď možná čeká období hodně bolestivých zpráv a zjištění o skutečném stavu zkorumpované státní správy, mnohé to přiměje k rezignaci na jakoukoli participaci ve věcech veřejných, mnohé další to utvrdí v tom, že je to v tomto státě skutečně tak špatné, jako vždycky říkali. Rozhodně bychom však neměli propadat deziluzi - pokud půjde vývoj správným směrem, může se razie uskutečněná minulý týden zapsat do dějin jako důležitý, kladně hodnocený historický mezník. Včera večer jsme si navíc mohli přečíst či poslechnout další dobrou zprávu - premiér Nečas, byť se zpožděním, rezignuje.
Miroslav Masný
Proč jsem nezměnil názor na euroskepticismus
Jelikož nemám dost dukátů pro psaní komentářů v diskuzích na idnes.cz, rozhodl jsem se reagovat na vlnu kritiky, která se strhla v reakci na můj předchozí článek O podivnosti českého euroskepticismu (http://masny.blog.idnes.cz/c/333231/O-podivnosti-ceskeho-euroskepticismu.html) touto cestou. Předně bych rád poznamenal, že reakce, které je možné si pod článkem přečíst, mě nepřekvapily, očekával jsem je. Však jsem také tento postoj ve svém článku kritizoval. Respektuji názor a kritiku každého, nicméně i já mám právo na vyjádření svého přesvědčení. Pokud ovšem možno, v mezích slušného vyjadřování. Není v možnostech tohoto článku se vyjádřit ke všem názorům, takže přednostně k těm nejpodnětnějším.
Miroslav Masný
O podivnosti českého euroskepticismu
V minulých týdnech způsobil novopečený český prezident Miloš Zeman další veřejný poprask, když společně s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem na Pražském hradě vztyčil vlajku Evropské unie. Avšak na rozdíl od většiny předchozích kroků kontroverzního prezidenta lze tento symbolický akt považovat za veskrze pozitivní.
Miroslav Masný
Pozitivní přínos prezidentských voleb
Zdaleka ještě není dobojováno a definitivně rozhodnuto, do finálového kola první přímé prezidentské volby v Česku zbývá ještě pár dní, už teď však můžeme přínos této politické události navzdory všem komplikacím s podpisy na kandidátních listinách a kritice skalních odpůrců takto nastaveného výběrového řízení prezidenta hodnotit nepochybně pozitivně. Od počátku velký odpůrce přímé volby, dosavadní prezident Václav Klaus, měl sice pravdu, když varoval, že volby budou mocenskou hrou médií, které vyberou své kandidáty a voliči jim to pak pouze schválí, což se i nepřímo potvrdilo, když Češi mohli sledovat překvapivý vzestup Karla Schwarzenberga, kterému předcházela týdenní mediální masáž, nicméně onen pozitivní odkaz lze vysledovat ve zcela jiných aspektech. Poslední týdny aktuální volba nového prezidenta zcela nepochybně probudila dosud dřímající českou veřejnost a nastartovala nebývale obrovskou vlnu zájmu o politiku a to dokonce mezi dosud silně apolitickou mládeží.
Miroslav Masný
Zvolení Zemana poškodí levici
Sociální demokracie se krátce po uveřejnění výsledků prvního kola přímé prezidentské volby, kdy do kola druhého postoupili Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg, dostala do prekérní situace, když měla doporučit svým voličům jednoho z kandidátů. Ústy stranického grémia nakonec určila Miloše Zemana, nicméně je jasné, že s velkým skřípěním zubů. Sám předseda strany Bohuslav Sobotka stranické doporučení uzavřel tím, že by voliči měli svou volbu „zvážit.“ Navíc v tak názorově pestré straně jakou je ČSSD, je jisté, že zvolení Miloše Zemana členy strany nebude jednomyslné.
Miroslav Masný
Proč nevolit Zemana
Současný prezidentský kandidát Miloš Zeman je dalším z celé řady českých politických osobností, kterým se i přes nepříznivě vyhlížející politickou minulost daří u chorobně zapomnětlivé české společnosti zabodovat a to tak, že je v současnosti největším favoritem první přímé prezidentské volby u nás. Opomenu teď nejasnosti ohledně financování jeho kampaně ze strany podezřelých lidí údajně napojených na zájmy Kremlu skrze energetickou firmu Lukoil. Spíše bychom se na možné zvolení tohoto nepochybně zkušeného politika měli podívat v kontextu doby a politického vývoje, ve kterém se nacházíme. Představme si, co by se skutečně mohlo dít s prostředím, které v minulém roce vůbec poprvé od roku 1989 začalo šetřit množství velkých kauz a špinavostí, v případě, že by se Klausovým nástupcem na hradě stal právě Miloš Zeman.
Miroslav Masný
Realita českého vyrovnání se s minulostí
Existuje mnoho potenciálních odpovědí na problematickou otázku našeho diskutabilního vyrovnání se s minulostí, především s předlistopadovou. Často slýchávám názory, zvlášť v souvislosti se slabou schopností nekriticky přistupovat k výkladu našich nedávných dějin, že hlavním milníkem, který ovlivnil další vývoj, byl samotný počátek 90. let, kdy nastoupivší prezident Václav Havel odmítl sáhnout po represích vůči bývalým funkcionářům a kádrům z řad KSČ s tím, že v rámci šíření „pravdy a lásky“ přece „nebudeme jako oni.“ Stejně tak nebyla zakázána komunistická strana, která se později přetransformovala v KSČM, protože dle slov tehdejší politické reprezentace se komunisté časem zdiskreditují sami, což už dnes samozřejmě víme, že se nestalo. Tento pochybný vývoj bývá srovnáván v tomto ohledu s mnohem úspěšnějším Německem, které se se svou nacistickou minulostí vypořádalo mnohem rychleji a tento úspěch bývá přikládán zejména tomu, že NSDAP byla nejen zakázána, ale řada nacistických funkcionářů podílejících se na zvěrstvech holocaustu odsouzena v rámci Norimberského procesu. Nic takového u nás neproběhlo, jak víme státní správa je bývalých komunistů plná a menší část z nich, která se k tomuto odkazu hrdě hlásí, dokonce sklízí dvacetiprocentní podporu. Toto vysvětlení tedy zní logicky, problém je však složitější.
Miroslav Masný
Jiří Gruša: Beneš jako Rakušan
S objektivním a kritickým posuzováním našich národních dějin máme, jak známo, stále problém. Jednou z postav, které budí doposud mnoho kontroverzí, je bezpochyby druhá československá hlava státu, prezident Budovatel, Edvard Beneš. Častou pozornost budí i u zahraničních pozorovatelů, čehož si povšimnul významný český diplomat, dnes již zesnulý Jiří Gruša, někdejší disident, historik a spisovatel. S Benešem si však nevíme rady ani my Češi, Gruša se proto rozhodl napsat knihu s ambicí vytvořit jednu z prvních skutečně objektivních reflexí Benešova života. Bez emocí a bez příkras.
Miroslav Masný
O krizi v ODS a českém konzervatismu
Největší pravicová strana v Česku prochází patrně nejhlubší krizí vůbec od svého vzniku, na což poukázal i nedávný v pořadí již 23. kongres strany, na kterém byl mimo jiné znovuzvolen dosavadní předseda Petr Nečas, a byla jmenována nová výkonná rada složená z loajálních straníků. Strana však i přes zdání zůstává nejednotnou a názorově rozpolcenou, což ukázala i několik týdnů trvající rebelie pěti poslanců vůči zvyšování daní. Rebelie byla sice zažehnána, 3 z rebelů dokonce složili poslanecký mandát, nicméně jsme mohli jasně vidět, jak je stranický mainstream otřesitelný a zranitelný. Co je vlastně příčinou vleklé krize ODS?
Miroslav Masný
Porod doma nebo v porodnici?
V souvislosti se zdravotnictvím se v posledních letech jednou z palčivých otázek stává fenomén domácích porodů, které se po éře mnoha desetiletí, kdy se porody prováděly výhradně pod taktovkou vyškoleného personálu na speciálních pracovištích (tedy alespoň v zemích vyspělého světa), zjevně vracejí zpět do módy.
Miroslav Masný
V čem jsou komunisté lepší?
Máme za sebou patrně nejpřelomovější volby vůbec od roku 1990. To, že se v krajích uchytí především levice vedená sociálně demokratickými hejtmany stejně jako doposud, splnilo očekávání. Nynější výsledky v krajích ukazují, že Sobotkova strategie „referenda o vládě“ skutečně zafungovala, z hlediska sociálních demokratů se však minula efektem. Pravicové partaje sice u voleb propadly, jejich volební debakl se však vzhledem k tomu, že si na centrální vládě již delší dobou samy pod sebou podřezávají větev, dal očekávat. Ten kdo ovšem skutečně může slavit úspěch, nejsou sociální demokraté, nýbrž komunisté.
Miroslav Masný
Případ Vondrouš aneb politická kultura u nás
Většině z nás jistě neunikla tento víkend médii nejvíce komentovaná událost z pátku, kdy byl v Chrastavě při příležitosti otevření nového mostu spáchán „atentát“ plastovou pistolí na prezidenta Václava Klause. Zdánlivě „malicherný“ incident rozpoutal diskuzi nejen napříč českou veřejností, ale nyní už i světovými médii. Většina názorů se točila kolem neúnosné politické situace, kterou řada z našich spoluobčanů již nezvládá a uchyluje se k takto zoufalým činům. Z pohledu nezaujatého člověka by mohlo být překvapující, že většina názorů, které k incidentu v průběhu minulých dvou dnů zazněly, vyjadřují šestadvacetiletému střelci Pavlu Vondroušovi plnou podporu a pochopení. Vzhledem k tomu, že se profilujeme jako evropská civilizovaná země pevně zakotvená v západním světě, měli bychom se spíš zamyslet, co všechno to o nás vypovídá.
